Když jsi vnouček fotografky:-) aneb focení v ateliéru už popáté
Narodil jsem se babičce fotografce.
Říkáme jí Renčo a první dny musela zaskočit za mojí mámu. Neměla proto energii mne nafotit v ateliéru . Maraton krmit každý 3 hodiny i v noci ji odrovnal. Jenže ne nadlouho. Po 14 dnech uznala, že se v noci trošičku vyspala a s mámou mne vzaly do babičina ateliéru. Prý na ,, newborn" focení.
Celkem se mi dařilo to sabotovat. Babička pořád mrmlala ,, No jo no, 13 den bývá zlomový" Hmmm, bylo to tak. Od 13 dne se mi už moc spát nechtělo. Musel jsem babičce zkontrolovat ateliér a ne to celé prospat. Tělíčko se mi začínalo rovnat a já zjistil, že je úžasný pozorovat svět. Že pláč přivolá mámu.
Celá zpocená babička prohlásila, že jí to stačí a nemusí mít všechno:-)
A tak mám pár fotek a babička řekla, že si počká až povyrostu.
O 8 měsíců později
Vyrost jsem v nejhodnějšího kluka na světě. Tedy myslí si to. Sám si nejsem jistý, zda nezačnu zlobit.
Moje mamka s babičkou se domluvily, že by mohly zkusit spací fotky. Plánovaly, v kterou dobu to bude nejlepší. Celý večer si zoufale psaly, že jsem mrzutý kvůli zoubkům. Večer to hodně bolelo a plakal jsem.
Ráno SMS...,,hurá vstal v pohodě" a tak se jelo do ateliéru.
Babička nevěřila, jak to máma se mnou umí. Po půl hodince jsem usnul v té maličkaté postýlce.
Fotila mne snad ze všech stran:-) Furt mi říkala. Ten je táák hodný. Ten je táák nádhernej.
No joo to já jsem.
Podívejte se na moje fotky a chválu můžete psát babičce. Pomůže mi to slušně si ji omotat kolem prstu.
Mějte se Maty
Nějak rychle čas se mnou utíká...
